AI už dávno není jen pro vývojáře a datové mágy. Vedle pokročilých aplikací se pomalu, ale jistě „zabydluje“ i v běžné kancelářské rutině – pomáhá psát e-maily, plánovat schůzky nebo třeba shrnout poradu.
Zatímco inženýři a LLM architekti sledují vývoj AI už roky, většina běžných smrtelníků s ní vědomě interaguje teprve pár let – konkrétně od doby, kdy na scénu přišel ChatGPT a my jsme zjistili, že psaní e-mailu „s respektem, ale důrazně“ se dá outsourcovat.
Jenže vedle výhod AI přináší i spoustu otázek, zmatků a obav. Využívat ji naplno totiž neznamená jen naučit se nové nástroje, ale i změnit přístup. To ve firemním kontextu znamená, že úspěšná adopce nezačíná výběrem aplikací, ale firemní kulturou.
Revoluce, nebo evoluce?
Pokud chceme, aby AI nástroje opravdu pomáhaly, musíme zajistit, že se jich lidé nebudou bát. A upřímně – to není úplně samozřejmá výchozí pozice.
Pozitivní vztah k AI nevzniká z příkazu vedení ani z povinného školení. Formuje se ve chvíli, kdy si někdo řekne: „Hele, tohle mi fakt ušetřilo hodinu práce.“ Tedy když lidé vidí a chápou její reálný přínos v konkrétních scénářích ze své praxe.
Neměli bychom proto AI prezentovat jako revoluci, kterou je nutné okamžitě zvládnout. Ale jako přirozený vývoj – evoluci práce, která přináší hodnotu i těm, kteří nejsou zrovna nadšení geekové. Je zapotřebí soustředit se na reálné scénáře, praktické use-casy a ne na abstraktní koncepty a prázdná hesla o efektivitě práce a zázračných řešeních.
Jak se přestat bát?
Zní to banálně, ale první krok je jednoduchý: mluvit. O tom, co AI umí i neumí. Nastavit realistická očekávání. A hlavně ujistit ostatní, že je naprosto v pořádku tápat, ptát se, nebo si i potřetí nechat vysvětlit, co je to prompt.
V praxi totiž většinou nejde o to, jestli je technologie dost chytrá. Většinou je.
Problém je strach. Bojíme se, že něco pokazíme, že budeme vypadat neschopně, nebo že nás AI jednoho dne nahradí a odbaví naši práci efektivněji – a bez přestávky na kafe.
AI je přitom parťák, který sepíše e-mail, shrne schůzku nebo navrhne prezentaci, u které bychom ztratili nervy už u druhého slajdu. Zkrátka – usnadňuje rutinu a vrací nám to nejcennější, co máme: čas.
Digitální ambasadoři vpřed!
Jak nejlépe ostatní seznámit s tím, co AI umí? Jednorázová školení jsou fajn, ale dnes už k úspěšné adopci nestačí. Aby se technologie opravdu usadila ve firemní kultuře, je potřeba systematický přístup na více úrovních. Pomoci vám můžou adopční programy na míru, samozřejmě, ale v neposlední řadě také digitální ambasadoři.
Osvědčilo se nám hledat ve firmách lidi, kteří jsou přirozeně zvídaví, ochotní zkoušet nové věci – a hlavně umí nadchnout i ostatní. Jsou to kolegové z praxe, kterým ostatní důvěřují. Neškolí od stolu, ale sdílejí vlastní zkušenosti. A právě díky tomu umí přetavit opatrnost ve zvědavost, rutinu v chuť zkoušet nové cesty. Nehází pojmy jako backpropagation nebo modelový parametr (pokud vyloženě nemusí), ale ukážou, jak si s pomocí AI udělat poznámky ze schůzky nebo jak Copilot úřaduje v Excelu.
A když jim dáte prostor a podporu, mohou se stát opravdovým katalyzátorem změn. Rádi vám pomůžeme takové lidi najít a rozvíjet – máme na to osvědčené metody.
Změna s Digiskills!
V Digiskillsnení jednorázová akce, ale proces. Učíme firmy, jak využívat AI a nástroje jako Microsoft 365 naplno – a pomáháme budovat kulturu, která je připravená na budoucnost. A klidně už od zítřka.
Tento článek vznikl ve spolupráci s firmou Digiskills. Jeho autorkou je Michala Benešovská.
